úterý 20. října 2020

Čtenářský deník XV

Přes léto jsem na knížky skoro nesáhla, ale co jsem doma v karanténě, mám pocit, že jen čtu a čtu. V podzimní várce beletrie se mi tentokrát sešly samé knížky s putováním jako hlavním motivem.

  • Hobit - J. R. R. Tolkien
  • Vyhnání Gerty Schnirch - Kateřina Tučková
  • Cesta zpátky - Erich Maria Remarque


-------------------------------------------------------------------

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky

autor: J. R. R. Tolkien
zařazení: fantasy
čtené vydání: neznámé (čtečka) 
překlad: František Vrba
původní název: The Hobbit, or There and Back Again
poprvé vydáno: 1937


Roztomilá fantasy, kterou Tolkien předběhl svoji dobu.

Bilbo Pytlík je usedlý hobit, žijící si v pohodlí své nory, dokud jej čaroděj Gandalf nevyšle spolu se 13 trpaslíky na dobrodružnou cestu zabít draka Šmaka a získat zpět poklad ležící pod Osamělou horou, o kterou kdysi Šmak trpaslíky připravil. Bilbo se na cestě učí o světě i lidech, získává kuráž i nové přátele a nakonec zjišťuje, že je vlastně chlapík "co k čemu".

Hobit je jednoduchá pohádka pro děti, nečekejte žádnou ságu jakou je navazující Pán prstenů. Trochu mě mrzelo, že jsem se k Hobitovi nepropracovala před 15 lety, protože to bych byla nadšená. Dneska už jen ocením dobu a okolnosti vzniku knihy - jedná se o první čistě fantasy dílo, které zůstává oblíbené i v očích dnešních čtenářů. Knížka je milá a rychle se četla, chybělo mi v ní však hlubší rozpracování klíčových scén a ocenila bych menší předvídatelnost děje. Jak z Hobita vyždímali třídílný film je mi každopádně stále záhadou...

ukázka: 
Bilbo unikl skřetům, ale nevěděl, kde je. Přišel o kapuci, o plášť, o potraviny, o poníka, o své knoflíky i o přátele. Putoval dál a dál, dokud slunce nezačalo klesat k západu - za horami! Jejich stíny padaly přes Bilbovu stezku a on se ohlédl. Pak se podíval před sebe a viděl jenom zvlněné hřebeny a svahy klesající k nížině a pláním, které tu a tam probleskovaly mezi stromy.

-------------------------------------------------------------------


Vyhnání Gerty Schnirch

autor: Kateřina Tučková
zařazení: historický román
čtené vydání: Host 2009 (1. vydání)

 

Sugestivní historický román o vyhnání brněnských Němců. 

Gerta Schnirch dospívá za 2. světové války jakožto dítě ze smíšeného manželství - zatímco maminka je Češka, otec a mladší bratr se hlásí k němectví. Válkou se pomalu proplétá, kličkujíc mezi znepřátelenými stranami. Peklo však přichází až po ní, kdy jsou v květnu 1945 všichni Němci, kteří nebyli posláni do pracovních táborů nebo zadržovacích zařízení, vysláni na pochod smrti směrem k Pohořelicím. Gerta je takto vysídlena i s několikaměsíční dcerkou. Panický strach o život svůj i dítěte přecházejí v postupnou apatii a základní potřebu přežít.

Silný, smutný a bolavý příběh s fascinující přesností reálií. Kniha byla těžká a náročná na čtení, snad i proto, že místa zde popisovaná dobře znám, a tak na mě ještě dlouho po dočtení intenzivně doléhaly obrazy z této zapomínané kapitoly dějin. I když nevím, zda budu mít ještě někdy odvahu se ke Gertě vrátit, jde o vynikající dílo. Doporučuji.

ukázka
Kdyby se Gerta ještě dokázala modlit, chodila by k Panence Marii na boží muka denně, aby si vyprosila svůj bývalý život. Život před válkou, kdy všechno bylo v pořádku. A kdyby to nešlo, tak aspoň budoucí život, v klidu jejich bývalého bytu, kam by se otec už nevrátil. Žila by tam jen ona sama, sama s Barborou a věcmi, které mívala ráda. Sadu maminčiných květovaných hrníčků, dlouhé závěsy v jídelně, kde obědvali. 

-------------------------------------------------------------------

Cesta zpátky

autor: Erich Maria Remarque
zařazení: ztracená generace, válečný román
čtené vydání: Brána, 1966
překlad: František Gel
původní název: Der Weg zurück
poprvé vydáno: 1931


Citlivý pohled do bolavých duší kluků vracejících se z války.

Velká válka končí a skupina bývalých vojáků, kteří byli naverbováni, ani jim nebylo 20, se vrací zpět k rodinám. Frustrace, že nic není jako dříve, se mísí s nepochopením okolí a vzpomínkami na válečné hrůzy. Z oslavovaných vojáků se stávají vyděděnci společnosti. Někteří si krok po kroku hledají cestu zpět, dokončují přerušená studia, žení se a snaží se pracovat, jiné naživu drží jen jejich kamarádství.

Remarque sám tímto návratem prošel a uměl o něm psát. Dnes se již s posttraumatickou stresovou poruchou bývalých vojáků běžně pracuje, ale v době po 1. světové, kdy byli obyvatelé vydrancovaného Německa rádi, když sehnali jídlo, bylo něco podobného zcela mimo možnosti a každý z chlapců se musel se svými vzpomínkami porvat po svém. 

ukázka
"Dej na sebe pozor, Arnošte, ať se ti venku nic nestane," volá ještě za mnou.
"Copak by se mi mohlo stát, maminko, tady doma, a v míru?" říkám, dívám se vzhůru k matce a usmívám se. Maminka se naklání přes zábradlí. Její malá, zbrázděná tvář je v zlatém šeru stínítka lampy. Neskutečně vlají za ní stíny a světla po chodbě. A najednou něco ve tmě kolísá, najednou mne popadá takové divné dojetí, skoro jako bolest. 

20 komentářů:

  1. Na Gertu se pořád chystám, už jsem na ní četla hodně pochvalných recenzí. Hobita jsem četla kdysi dávno (ale už jako dospělá) - tenkrát mi ho doporučil kamarád. Já z něj byla nadšená podstatně míň než on - jak píšeš - taková pohádka.
    Hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gertu doporučuji, jen je třeba se předem připravit, že se jedná o drsné čtení... Na Hobita máme podobný názor. Spíše jen ochutnávka světa Středozemě, než abych jej vnímala jako plnohodnotnou knihu.

      Vymazat
  2. Mě úplně minul Pán Prstenů a stejně tak i Hobit - kniha i film. Nějak mě to neláká.
    Další dvě knihy také neznám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fantasy čtu výjimečně, ale u Tolkiena jsem cítila, že mám kulturní nedostatky a bude je třeba napravit. Pán prstenů mě ale taky ještě čeká...

      Remarque je maturitní klasika. Jestli tě bavil Hemingway, tak toto je stejné období a podobné téma. :)

      Vymazat
  3. Cestu zpátky jsem nečetla, ale četla jsem Na západní frontě klid, a tato knížka se mi moc líbila. Hobita jsem kdysi začala číst, ale nějak jsem se jím nepřelouskala a odložila ho mezi nepřečtené, třeba se k němu ještě někdy dostanu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cesta zpátky je volným pokračováním Západní fronty. Ačkoliv se mi první díl líbil o něco více, i ten druhý je velmi čtivý a hlavně je to ten typ knížky, co donutí čtenáře přemýšlet. :)

      Myslela jsem si, jak budu s Hobitem přehnaně kritická, ale co čtu vaše komentáře, tak nejsem jediná, kdo byl z knihy spíše zklamaný...

      Vymazat
  4. Wow, zajímavé tipy na knížky! O vyhnání Gerty jsem již několikrát slyšela a knížka mě zaujala svým popisem - třeba se k ní také jednou dostanu. :))

    OdpovědětVymazat
  5. Od Tučkové jsem před lety četla Žítkovské bohyně a bylo to naprosto úžasné čtení, ač bylo místy opravdu neradostné. Na Gertu si brousím zuby už dlouho, ale ještě jsem se k ní nedostala. Věřím, že kdo Brno zná dobře, musí to být ještě o dost silnější čtení. No a Remarque? To je moje láska už od maturity, válečnou četbu mám moc a moc ráda a opravdu mě baví. Jen to fantasy mě až na Harryho vůbec nebere :-D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gerta je o dost smutnější než Žítkovské bohyně, tak s tím prosím počítej. I mně z ní bylo těžko na duši a ty jsi mnohem vnímavější než já...

      Autory ztracené generace mám obecně moc ráda, je to v literatuře mé oblíbené období.

      Vymazat
    2. To nemusíš mít obavy, že bych to nedala. Málo kdy čtu oddechovou literaturu - málo kdy na ni mám chuť :-D. Naopak čtu převážně něco náročnějšího, co se dost opírá o psychiku čtenáře samotného :-)

      Vymazat
    3. Tak to se ti to pak bude nejspíš líbit. ;)

      Vymazat
  6. Mě se hrozně líbil od Remarquea Vítězný oblouk, teď čtu Tři kamarády a mezitím ještě jednu knihu o měsíci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se od Remarqua nejvíce líbilo asi Na západní frontě klid, ale všechny jeho knihy stojí za přečtení.

      Vymazat
  7. Dobrá trojka, mně už v karanténě došlo čtení! Knihovny zavřené, tak jsem pěkně nahraná..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajaj! Tak leda výměny v rámci rodiny? U nás fungují lépe než knihovna. Naštěstí máme na čtení stejný vkus...

      Vymazat
  8. Tak jsem nečetla ani jedno. A asi ani nebudu, jelikož válečný knihy nejsou vůbec pro mě. Ale řikala jsem si, že bych si někdy Hobita přečíst mohla. Věřím, že v knize to musí být popsaný mnohem lépe než ve filmu.

    JAK SI UCHOVAT PSYCHICKÝ ZDRAVÍ V TÝHLE BLÁZNIVÝ DOBĚ | TIPY | Verča ze Ztracena v Praze

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to přesně obráceně, filmový Hobit je mnohem rozpracovanější než ten knižní. Ale jestli tě baví fantasy, tak proč jej nezkusit, knížka bude přečtená za víkend. :)

      Vymazat
  9. Vidím, že máš ráda knižní klasiku. :) Z výše zmíněných jsem četla pouze Hobita a také mě příliš nezaujal, asi jsem od něj očekávala příliš. Je pravda, že kdybych ho četla jako mladší, nejspíš bych z knihy rovněž byla nadšenější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že většina čtenářů blogu má na Hobita podobný názor. To mě docela překvapuje - myslela jsem, že budu se svou kritikou v menšině! :D

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!